Coursing "Na Rybárně"
Neuvěřitelné, jak ten čas letí. Je to jen chvilička, kdy jsem v lednu začala plánovat coursingové běhání pro pár přátel. Vyklubal se z toho kurz pro začátečníky a nakonec se 27.3.2011 přijelo s tímto psím sportem seznámit na 30 psů se svými páníčky.
Někteří z nás přijeli už v sobotu k večeru, aby se nemuseli trápit brzkým raním vstáváním, ještě krutějším z důvodu posunutí času ze zimního na letní. Večerní posezení v hospůdce bylo moc příjemné, vínko se pilo samo, bramboračka s hříbky a nakládaný hermelínek neměly chybu :o) Povídalo se o čem jiném než o psech a všem okolo. Čilinka zjistila, že jsou i psi, kteří nemají dlouhý čumák a byla z toho trochu v šoku (konkrétně z buldočka Simíra). Noční venčení a pokec u ohně byl krásným zakončením výborného večera.
Ráno se účastníci začali sjíždět už před 8. hodinou a za chvilku jich byla plná hospoda. Dorazila i paní Věra Malátková, která nás celým kurzem mistrně provedla. Vše začalo přednáškou a informacemi o coursingu. Dostali jsme během chvilky naprosto strhujícím způsobem obrovské množství informací, rad a upozornění. A po nezbytném načerpání teoretických znalostí hurá ven na louky běhat.
Nejdřív si každý pejsek vyzkoušel běh za střapcem na ručním navijáku cca 70m. Poznalo se tak velmi snadno a rychle, který z nich bude mít okamžitě zájem o lov igelitového nesmyslu a bude moci na velký ovál s motorovým navijákem. Většina zúčastněných věděla hned, co mají dělat. Těm, kterým to hned nedocvaklo, vypůjčila paní Věra ruční naviják a mohli se pokoušet na vedlejší louce.
Všechny kraťandy (až na Tesinku) byly moc šikovné a lítaly jak šipky. Tesinka (kvůli které jsem to vlastně celé dělala) vůbec netušila, kam má běžet. Viděla, že jí rukou ukazuju někam dopředu a pořád chtěla plnit nějaký povel. V očích měla otázku "Tak co mám dělat paničko? Mám vyskočit na ten balík slámy? Nenene, oční kontakt, to bude to správné, s tím mám vždycky úspěch." :o) A protože Čilinka, kterou vypouštěla Monča se zachovala úplně stejně, odebrala jsem se s oběma trénovat na ručním navijáku. Nakonec tedy napoprvé coursingovou čest naší psí rodiny zachránila poletucha Májucha :o) Ta se chytla hned, šikulka naše bláznivá.
Je veliká škoda, že z louky, kde jsme měli ruční naviják nebylo vidět na louku, kde se běhala dlouhá trať (nejdřív ovál a pak tvar M). Tesinka i Čilinka pochopily poměrně rychle, co mají dělat poté, co jsme jim do navijáku navázali oblíbený uzel, takže jsem ještě nakonec pár běhů viděla a byl to zážitek. Kraťandí sestřičky po Máří Gita a Ailee se prostě vznášely a zlatíčko Lotřík do toho dával úplně všechno a letěl s větrem o závod. Ale největší překvapení celého víkendu pro mě byli buldočci. Byli tam celkem 4 kousky a všichni běželi takovou rychlostí a s takovým zápalem, že to bralo dech. Omlouvám se vám, spláclý čumáčci, že jsem si myslela, že jste funící nepohyblivý gaučáci :o)
Nakonec mi to nedalo a i Tesinku a Čilinku jsem vypustila na velkou trať. Tesa se hned ze začátku nechytla, tak jsem za ní půlku trati dofuněla a ukázala jí střapec a najednou..... vystřelila a zbytek doběhla ukázkově i se zakusnutím kořisti. No a Číla opět dokázala, že je to prostě tryskomyš. I když na ní bylo vidět, že je docela unavená a hodně jsem zvažovala, jesli jí tam pustím, tak jen co viděla vzdalující se střapec, únava byla ta tam. Vyrazila a makala. Chvílemi jsem vnímala jenom její zatočený ocásek....
Takže můj záměr vidět své psy naplno běžet beze strachu, že je někdo srazí autem, motorkou nebo jim nasype broky do kožíšku VYŠEL.
A vyšlo i počasí. I přes děsivé předpovědi zimy a deště, potažmo sněhu, bylo nádherně teplo a chvílemí i slunečno.
Vím jistě, že se mi po coursingu bude stýskat a tak už se líhnou myšlenky na nějaké, třeba podzimní, pokračování.....
Tak a teď trochu děkovačky jako na Oskarech:
VELKÉ DÍKY:
Paní Věře Malátkové a jejím pomocnicím za to, že se nám celý den naplno věnovali.
Soně, Rendovi a Honzovi, že se o nás Na Rybárně krásně starali. (Rendo, náhradní ponožku na talířku s ubrouskem :o))) by Wendy nedostala ani v Hiltonu)
Radkovi, že neúnavně celé dopoledne točil ručním navijákem.
Sluníčku, které na nás občas vykouklo z mraků a krásně hřálo.
Dvěma klišťatům, které jsem sundala z našich psic, a upadla mi do trávy, že na nás znovu nevlezla :o)
A hlavně úplně všem lidičkám za výbornou náladu a přátelskou atmosvéru.
Inu tak možná někdy příště ..........
Fotky od Wendy a Florise tady.
